Proč mít detektor? Detektory si kupujte proto, abyste mohli vyrazit ven do přírody a za dobrodružstvím. Ten, kdo si kupuje detektor s myšlenkou na bohatství as tím, že mu detektor bude ukazovat jen to, kde je zlato a stříbro, tak je těžko na omylu. Než najdete něco hezkého – například minci, nebo prstýnek, posbíráte i několik kilogramů odpadů. Hledání je jen koníček a touha po adrenalinu, ne prostředek k získávání peněz. Samotné hledání je tím nejzákladnějším cílem. To je filozofie, se kterou si kupujete detektor. 
Detektor – i základní detektory mají mnoho užitečných funkcí. Můžete si nastavit diskriminaci železa, citlivost, na displeji vidíte přibližnou hloubku, druh kovu, můžete si vyměňovat sondy a podobně. Dražší detektory jsou ale více variabilní - možná u nich například. Měnit frekvence, můžete odladit půdní vliv i rušení z okolí, některá jsou vodotěsná, nebo jdou připojit na počítač, mají více vyhledávacích režimů a módů a více užitečných funkcí – dražší detektor se dá jednoduše lépe přizpůsobit okolnímu prostředí i hledači samotnému pro co nejlepší výsledky. Investice - pokud máte jasno v tom, jak dlouho se koníčku chcete věnovat a jaké chcete, aby měl detektor funkce, podle toho si zvolíte cenovou kategorii, která Vám vyhovuje. Neznamená to, že čím dražší je detektor, tím je to lepší stroj – funkce a nastavení drahých detektorů nemusí automaticky pasovat každému. Levnější přístroje nemají složité funkce a jsou snáze ovladatelné a nastavitelné. Dražší přístroje mají více nastavení – mají mnoho funkcí a možností, ale is drahými přístroji se kopou vršky od piva a alobaly – „co kdyby náhodou, to byl nějaký poklad“. Rozeznávat jemné rozdíly mezi základními odpady a „pokladem“ se naučíte až po mnoha desítkách a možná i stovkách hodin hledání.
Frekvence detektoru: Různé detektory mají různé pracovní frekvence, např.: 3-4 kHz: nízká frekvence je vhodná například. pro hledání militárií a hlouběji uložených předmětů (např. AKA, Minelab) 6-8 kHz: střední frekvence je univerzální, vhodná pro všechny druhy hledání, od mincí po různé relikvie (např. Garrett, Bounty Hunter, Whites) 14-19 kHz: vysoká frekvence s velkou citlivostí je vhodná také pro hledání drobných šperků (např. Deepti, Blisstool) 25 kHz: vysoká frekvence vhodná pro zachytávání mimo jiné i těch nejdrobnějších nízkovodivostních cílů (např. Deepti) 48 kHz a více: velmi vysoká frekvence vhodná pouze pro hledání drobného zlata (Whites GOLDMASTER) Multifrekvenční detektory: to jsou detektory, které využívají multifrekvenční pásmo a pracují tedy na všech nebo několika frekvencích současně (Minelab Safari, penetraci, CTX3030 nebo White's VX3 a V3i). Další variantou jsou detektory, kde si frekvenci volíte ručně, případně výměnou cívky (Minelab X-Terra 305, 505 a 705, AKA Sorex, AKA Signum, AKA Berkut).
Analog vs. digitál: Analogové detektory dávají hledači jen akustické signály (jedno, dvou, nebo třítónové) a nemají zobrazovací výstup (displej), proto tedy je jejich odezva a zpracování signálu rychlejší, než u digitálních přístrojů. Digitální detektory, či digitální převodníky vznikly později (již v 80. letech minulého století) především proto, aby hledač věděl co je pod cívkou a jak to je hluboce, předtím, než to vykope, ale na úkor delšího vyhodnocování signálu. Výsada analogů byla tedy v rychlejším vyhodncování a lepší separaci, ale na úkor minimálních informací o předmětu pod cívkou. Dnes jsou již však také moderní analogové detektory řízené mikroprocesorem (XP, Nokta) a přesto si zachovávají bleskovost odezvy. Ne všechny detektory, které mají displej jsou však digitální. Některé značky jako White's, Fisher, nebo Teknetics naplno využívají analogovou technologii, ale k detektoru pouze doplnily číslicový převodník pro zobrazováním vodivostního čísla kovu na displeji. Díky tomu si mohou zachovat rychlost odezvy a zároveň ukázat uživateli na displeji druh kovu a hloubku, či další údaje . Čistě digitální detektor, se zpracováním signálu a digitálním výstupem je např. Garrett. Pokud bychom toto laicky zobecnil, tak aby to bylo snadno pochopitelné i pro začátečníka, bavíme se o analogu jako o detektoru bez displeje ao digitálu s displejem, i když to není technicky správné. U hledačů se vždy jedná o velké dilema - ať ten, nebo onen. Pravdou je, že zde neexistuje na tuto otázku spolehlivá odpověď – je to jen o zvyku každého hledače, každý si musí sám určit, co mu vyhovuje a co je pro něj lepší. Pokud si právě vybíráte detektor a přemýšlíte, zda analog či digitál, tak co se týče vlastností detektoru, je vždy nutné porovnávat kategorie analog/analog a digitál/digitál. Porovnávat analogový detektor s digitálem technologicky nelze, protože se liší vyhodnocováním a zpracováním výsledného signálu. Pokud najdete předmět z barevného kovu, u analogu se soustředíte jen na čistotu signálu au digitálu musíte sledovat, jaká je odchylka na ukazateli druhu kovu či vodivostního čísla. VLF vs.
Pulsní detektory VLF detektory (Very Low Frequency) detektory mají menší hloubkové dosahy než Pulsní detektory, přesto jsou nejpoužívanějšími detektory na světě. Je to z jednoho prostého důvodu – pulzní detektory nemají k dispozici kvalitní diskriminaci železa. Pokud má některý pulzní detektor fungující diskriminaci na železo, většinou se jedná o přístroje v cenové kategorii 2000 až 5000 EUR (Garrett ATX, Minelab GPX) nebo s velkými rámovými sondami od 1600 EUR (Deepti Ground Pioneer 4500). Nejsou to tedy přístroje pro běžného, či začínajícího hledače. VLF detektor má mnoho funkcí i nastavení, ale nemusí vždy spolehlivě fungovat v oblastech sopečného původu a v silně mineralizovaných půdách. Pulsní detektor sice funguje všude, ale využívá se spíše v místech, kde potřebujeme mít především velký hloubkový dosah (například 0.5 až 1.5 metru v závislosti na velikosti předmětu) ale za předpokladu, že budeme kopat i železa. Levnější pulzní detektory se využívají spíše v archeologii nebo při vyhledávání hluboce uložených předmětů, zejména militárií. Pro běžné hledání na poli za domem jsou však naprosto nepoužitelné. Sondy – rozdíly mezi koncentrickou a DD sondou: Hledací sondy dělíme do dvou kategorií – DD sondy a koncentrické (soustředné). DD sonda je novější typ sondy a má tvar dvou překrývajících se D, proto tedy název DD. Vysílací část cívky a přijímací část se tedy navzájem překrývají a tvoří tak ve středu cívky přesněji zaměřovací bod a po stranách cívky také širší záběr a tedy i pokrytí prostoru. Čím věší cívka je, tím se zvětšuje její dosah a pokrytí (v rámci několika cm, ne desítek cm). Koncentrická cívka se také skládá z přijímací a vysílací části, zde pak její vlastnosti ovlivňuje průměr vnější (vysílací) cívky (dosah) a vnitřní (přijímací) cívky (záběr a detekce).
Základní detektory mají většinou základní koncentrické cívky o průměru cca 20-24cm, dražší detektory pak mají již většinou DD cívky nebo koncentrické cívky o větším průměru. DD sonda a koncentrická sonda Doplňkové sondy pro hloubkové hledání mají proto větší průměry – cca. 33 až 45 cm a naopak separační cívky (pro maximální rozlišení kovů v oblastech zamořených železem) jsou malé, nebo velmi úzké. Neznamená to, že s DD sondou budete mít „lepší“ nálezy – získáte jen lepší vlastnosti co se týče pokrytí půdy. Výsledek vždy ovlivňuje elektronika detektoru a vyhodnocení signálu záleží jen na hledači! Hloubkový dosah: Dosah detektoru žádný výrobce nikdy neuvádí a pokud by uváděl, dosahy jsou vždy jen teoretické (v ideálních podmínkách). Vždy záleží na nastavení detektoru - tedy citlivosti (citlivost = dosah detektoru) a hlavně na okolních podmínkách (suchá/mokrá půda, les, pole, louka). Ne v každých podmínkách lze mít citlivost na maximum (rušení okolních vlivů - dráty vysokého napětí, odpadem vysoce zamořená oblast, vysoce mineralizovaná podloží apod.). Dosah detektoru se také odvíjí od velikosti předmětu. Na minci je jiný dosah než na přilbu. Zatímco na minci to může být například 15-35cm u přilby to může být také 60 centimetrů a více. U dražších detektorů je hloubkový dosah větší jak na malé, tak i velké předměty. Je to proto, že mají maximálně vylepšené funkce (dají se odladit a přizpůsobit aktuálnímu prostředí a aktuálním půdním podmínkám) a mají také větší a výkonnější cívky.
Tónová odezva detektorů: Jednotón: tón pouze na barevné kovy, při detekci malého železa tón vynechává (je-li zapnuta diskriminace na železo) Dvoutón: hluboký tón na železo, vysoký tón na barevné kovy (je-li zapnutá diskriminace na železo) Triton (multiton) : hluboký tón na železo, střední tón na kovy se střední vodivostí (měď, bronz či zlato), vysoký tón na kovy s vysokou vodivostí (stříbro, hliník, velká železa). Vícenásobný multitón: spektrum tónů zachází do větších podrobností podle množství jednotlivých druhů kovů či konkrétních předmětů (tuto funkci využívají nejčastěji detektory White'sa Minelab). Analogové detektory mohou mít jeden, dva či maximálně tři tóny. Zatímco jednotónové analogové detektory najdeme iv cenové kategorii nad 15 tisíc, u digitálních detektorů existují jednotóny či dvoutóny jen u těch nejlevnějších a nejzákladnějších modelů. Je to z toho důvodu, že digitální detektory se snaží nabízet uživateli co nejvíce funkcí a co nejvíce informací o předmětu pod cívkou. U analogu tyto funkce nejsou vůbec důležité, neboť se soustředíte jen na čistotu signálu a není tedy nutné mít celé spektrum tónů. U analogového detektoru Vám tedy stačí bohatě 2 tóny (vysoký tón pro barevné kovy, hluboký pro železo), tak abyste byli schopni co lépe rozeznat barevný kov od železa. Nejnovější digitální detektory iv cenové kategorii do 16 tisíc disponují dokonce funkcí výběru tónů – tedy si můžete zvolit, zda chcete jeden, dva, čtyři, nebo osm tónů (White's MX5) nebo dokonce i 28 multitón (Minelab X-Terra) a tuto funkci mají pochopitelně i dražší detektory.
Detektor kovů Minelab X-TERRA PRO
